Jak jsem vyhrála tablet aneb Gaudeamus 2015

Zdravím!

Na spoustě blozích nyní najdete články se sloganem #prayforparis.. Přijde mi, že některé holky toto téma spíše využívají ke zvýšení návštěvnosti místo toho, aby informovaly o něčem novém nebo vyjádřily neobvyklý postoj (či ho zajímavě napsaly), Samozřejmě lituji toho, co se stalo - přidala jsem se k tomu pomyslnému uctění obětí na instagramu, ale že bych vám tu teď vypisovala šílené slohy o tom, jak je to hrozné.. Ano, je, ale dle mého je tohle pouze začátek.
Teď už ale přejdeme k veselejšímu tématu, kterým bude můj výlet do Brna na Gaudeamus :).

A co že to ten Gaudeamus vlastně je? Každoročně se koná především pro třetí a čtvrté ročníky středních škol. Slouží k tomu, abyste si promysleli, na jakou vysokou školu chcete jít, poznali nové možnosti a tak. Můžete se zeptat na to, co vás zajímá a dovezete si hromadu letáčků, propisek a bonbónků.

Můj gympl pořádá výlet pro maturitní ročník na tuto akci každý rok, což je ale relativně pozdě na to, že si do té doby musíme vybrat druhý seminář apod.. Proto jsem se s přítelem a partou spolužáků vydala do Brna na vlastní pěst o rok dřív, než jsme měli jet.

Díky tomu, že jsme jeli sami (sice některým už 18 bylo, ale..), to pro mne znamenalo takový adrenalinový zážitek. Přece jen, jezdím akorát autobusem z Ostravy do Metylovic. Navíc - cizí město, cizí lidi, no jednoduše jsem se trošku bála, ale neskutečně se těšila. Jízda vlakem proběhla v pořádku, sranda byla akorát výluka. Na den, kdy jsme se na náš trip vydali, totiž spadalo nahrazení části vlakové dopravy autobusy. Předpokládám, že vás naše zmatené pobíhání, nejistota, kam že vůbec jedeme, ale zároveň radost, že jsme konečně někam vypadli, moc nezajímá, a tak ve zkratce řeknu - dojeli jsme. A to i tramvají, kde se jeden spolužák zapomněl a vesele jel dál :D.

Gaudeamus se konal na brněnském výstavišti v pavilonu G1 a G2. G jako Gaudeamus bylo super, až na to, že jsme k němu museli jít pořádnou štreku :D. Co se týče vstupného, nechali jsme si z oficiálních stránek poslat mail, který jsme posléze vytiskli a díky němu jsme měli dostat na vstupné 20% slevu a nějaké věci navíc. Ejhle, když jsme přišli k okýnku, týpek mi začal vysvětlovat, že se odesílaly dva typy mailů, a že já mám ten špatný. Snažila jsem se s ním dohodnout, no nešlo to. Upřímně, i když se jednalo o 20 korun a pár blbostí, dost mne to naštvalo a brala jsem to jako mínus v organizaci. Když nechtěli dávat tyto výhody, neměli na oficiální stránky psát nic. Platili jsme za vstup tedy každý 100 Kč.

Posuneme se dále. Dostali jsme se (s přítelem a kamarádem jsme se odtrhli od skupinky spolužáků) k pavilónům G1 a G2 a zamířili dovnitř. Moje první pocity byly smíšené - připadalo mi, že tam toho je dost málo a hned, co jsme sjeli eskalátory dolů, nám cpali první letáčky. Pak mne to ale hrozně začalo bavit, chodila jsem od jednomu stánku k druhému a brala všechny materiály, které jsem našla. Sice jsem si celkem jistá směrem, kterým se chci vydat, každopádně jsem chtěla prozkoumat nové možnosti a vše pečlivě zvážit - což se mi vyplatilo, jelikož jsem našla nový obor, nad kterým teď dost uvažuji.

Po půlhodině, kdy se nám kupy letáčku zvětšovaly víc a víc, jsme dorazili ke stánku anglické školy, která materiály rozdávala v jednoduchých taškách. Nemám tušení, co to bylo za školu, ale miluju je za to, jelikož nám tyto tašky maximálně zpříjemnily den. Co se týče škol, vybral by si opravdu každý. Od klasik, jako jsou Karlovka, UPOL, zemědělky nebo studium v Anglii, jsme si měli možnost prohlédnout a prokonzultovat třeba studium v Americe, na Novém Zélandu, hotelovky a školy se zaměřením na matiku (těm jsem se vyhýbala obloukem). To samé jsme našli i v druhém pavilonu, tam už mne ale stánky škol tolik neoslovily. Zároveň v něm probíhaly i přednášky, takže jsme si zašli na jednu o UPOLu a spokojeně se vydali na lov propisek.

Samozřejmě se zde konalo mnoho soutěží, čímž mířím k tomu, co asi hodně z vás zajímá, díky názvu článku. Zapojili jsme se asi do tří, bohužel si už ani na jednu z těch dvou nepamatuju (ale šlo o nějaké sbírání lajků, což mi přijde prostě ubohé:D). Co nás ale zaujalo všechny tři, byla soutěž se školou BIBS. Vyfotili jsme si selfie s jejich superhrdiny, na facebooku se označili a do komentářů napsali svůj tip na to, kolik lidí na Gaudeamus v Brně za těch pět dní přijde.

Přiblblý pohled, díky kterému mám tablet, juhuu :D Vlevo kámoš, vpravo přítel O:).

Z veletrhu jsme odjeli asi po 3 hodinách a s přítelem jsme se rozhodli jen tak projít po Brně (a skočit do nějakých obchodů, chichi :D). Pokud někdo z vás bydlí v Brně, tak vám absolutně závidím - i za tu krátkou dobu, kterou jsem měla možnost tam pobýt, jsem si ho zamilovala a velmi ráda bych se tam v blízké době zase podívala :). O mé nové lásce svědčí asi i můj spam fotek na instagramu. Co se týče nákupů, nic velkého se nekonalo, koupila jsem nějaké minidárky pro rodinu a sobě láhev a ponožky z Tigeru.

Růžová láhev asi 120.-, ponožky 90.-

Domů jsem dorazila unavená, ale spokojená a plná zážitků (a hlavně ráda, že jsme tu cestu i se zpožděním úspěšně zvládli). Tak nějak se ve mne probudila láska k cestování a plánuju každý měsíc aspoň jednou někam takhle zajet.

A co ta soutěž? Vyhrát jsme si samozřejmě přáli všichni - já, přítel i kamarád - a tak jsme bedlivě pozorovali statusy a příspěvky na stránkách. Jednou večer jsem takhle našla počet lidí, kteří navštívili Gaudeamus. Zběsile jsme začali projíždět fotky a počítali jsme, kteří jsou ti tři šťastlivci. Nejblíže ze všech byl můj přítel (jsem pyšná :D), druhá jsem se umístila já a třetí nějaká neznámá holka. Příští den nám to potvrdil příspěvek na stránce a tablety už brzo budou u nás doma. Ačkoliv tablet za svůj iPad pochopitelně nevyměním, takže výhru někomu prodám, udělalo mi to hroznou radost, jelikož nikdy nic nevyhrávám (a co si budeme nalhávat, každá kačka dobrá).